Chillibraní a Chilližrout 2014




Ahoj zase po týdnu. Dnešním příspěvkem bych se chtěl ohlédnout za letošním ročníkem slavnosti všech milovníků chilli, a sice Chillibraní. Jak jsem avizoval posledně, letos jsem se rozhodl vynechat Chilližrouta. Mohla mne za takových relativně adrenalinu prostých okolností akce uspokojit? Čtěte dále!

Do Brna jsme tentokrát vyrazili dosti brzy, neboť jsem potřeboval být na místě hned po otvíračce, to jest v 10.00. No, vstávání ve tři čtvrtě na šest nebylo nakonec nijak extra bolestivý, protože jsem šel zodpovědně spát relativně brzy, ale že by se mi chtělo, to teda ne. Však to znáte. 

Ráno sraz v sedm na nádraží, poté busem do Pardubic. Tam dáváme nějakej junk food, a hurá écéčkem do Brna. Během cesty zábava převeliká, takže jsme se ani nenadáli a vítá nás Brno. Pak už jen dvacet minut v MHD a jsme na místě, pohoda.

Areál plovárny Riviéra je parádní. Když pominu skutečnost, že je nepoměrně blíž centru než brněnská přehrada, tak zůstává prostou skutečností, že se oproti loňsku vyznačuje mnohem větší rozlohou. Něco mi říká, že pokud stejně jako loni dorazí zase víc lidí než předchozí rok, bude to potřeba. 

Hned u vchodu vyřizuju formality a nechávám si ukázat, kde mám vyložit toxický náklad v podobě čtyř macatých sklenic Agenta. Když mám z krku nejdůležitější povinnost dne, jdeme s kámošem na obhlídku areálu. Koukáme na postupně ožívající stánky, chladíme hrdla pitivem a předběžně plánujeme, kam se později vrátíme. Zatím ještě není tolik lidí, tak děláme nějaké fotky a jdeme se projít mimo areál.




U brány jsem potkal hostesku v půvabném kostýmu. Kdo by odolal společné fotce?


Během prohlídky okolí úplnou náhodou narážíme na centrum s opičí dráhou, tak využíváme příležitosti a párkrát si skočíme z připravené plošiny ve výši 13 metrů. Jasně, celou dobu byl člověk jištěnej, ale když tam tak stojíte a koukáte dolů, je to docela mazec. No paráda, užil jsem si to.

Pak ale zase zpátky na místo dění. Během hodiny naší nepřítomnosti se areál solidně zaplnil. V danou chvíli to odhaduju na cca 1 500 osob. Později se dozvídám, že celkem ten den dorazilo ještě o dvě tisícovky návštěvníků víc. Bomba, festival jak má být.

Než začne soutěž v požírání chilli, dáváme jídlo a navštěvujeme nejrůznější atrakce. Nejvíc si samozřejmě všímám stánků s chilli omáčkama a zbožím příbuzným. Krátce se zastavuju u stánku webshopu pochutnejsi.cz. Trochu pokecáme, nechávám na místě vzorek Agenta, ochutnávám nějaké vzorky. Pak přesun ke stánku pánů z my-chilli.eu. Měním Agenta za jednu z omáček, povídáme a dáváme ochutnávky jednotlivých výrobků. Je super, že pánům klaplo rozjetí vlastní výroby, nezbývá než držet palce a těšit se v dohledné době u recenzí tady na blogu.




Autor článku s Honzou Jaškem, jedním z majitelů My-chilli.eu

Pomalu polehoučku se schyluje ke zlatému hřebu dne – Chilližroutovi. Moderátor oznamuje, že ještě nejsou obsazeny všechny startovací sloty, takže kdo se chce přidat tady k těm magorům nahoře, má šanci. Hecuju kámoše Alexe, ale neúspěšně. Nedivím se, minulej rok to byl právě on, kdo na mne dával pozor, když jsem se potácel s podivném stavu klapsaicinové a adrenalinové zfetovanosti zpátky na vlak, takže líp než kdo jinej věděl, co takové soutěžení může obnášet.

Mezitím koho to nepotkám – samotného Toma Hell, mocného to brněnského barda a znalce piva a chilli. Dáváme pěnivý mok, kecáme a pěkně z vršku sledujeme cvrkot dole na scéně (viz fotka v úvodu článku). 

No, jak bych jen popsal samotnou soutěž. Z popisu jednotlivých kol mi přišlo, že tentokrát se šlo na věc o dost víc zostra než loni. Ve čtvrtém kole už odpadli první soutěžící, ovšem šlo o nějakých 350 000 SHU, což pro srovnání zhruba odpovídá pátému až šestému kolu loni. A přituhuje čím dál víc, množství SHU kulminuje, velkoplošné plátno přenáší i vzdáleným divákům emoce, pot a odhodlání postoupivších do dalších kol. Podpora publika je obdivuhodná. Lze vidět, že někteří soutěžící mají v hledišti početné fanoušky, jejichž výkony si v mnohém nezadají s nasazením bojovníků a bojovnic na podiu. Za zmínku stojí zejména plachta povzbuzující jistý elegantní knír. O něm bude ještě řeč.

Neuvěřitelné. Po sérii smrtících kombinací papriček a omáček postoupilo do závěrečného jedenáctého kola celých sedm soutěžících! Dámy určitě potěší a možná k účasti v příštím ročníku namotivuje skutečnost, že mezi nimi byla Markéta Šmídová, která doslova v ostré konkurenci urvala úchvatné čtvrté místo. Nejsem si jistý, jak si ho užívala po konzumaci extraktu o pálivosti 6 400 000 SHU. Já bych se asi tiše svíjel někde v koutku a snažil se nebýt.

Stejně jako loni došlo na nastavovaná kola. Nejprve byl servírován extrakt spolu s čerstvými papričkami z minulých kol. Z tohoto klání vyšel jako bronzový Vít Janíček.

A je to tu. Na podiu zůstali poslední dva soutěžící, a to Petr Holešínský, který letos startoval poprvé, a Vojta Ambros, loňský vicemistr. Napětí by se dalo krájet. Oba borci evidentně mají dost co dělat, aby situaci ustáli, přesto jsme prostřednictvím promítání svědky úžasného sportovního chování, kdy se finalisté navzájem povzbuzují a hecují. To oceňuje nejen moderátor, ale i početné publikum. Poté před každým z finalistů přistane lžíce s extraktem a celou papričkou Trinidad Scorpion Moruga. Otřesná nálož, která by byla schopna poslat do křečí a komatu žactvo průměrné základní školy i s příslušným učitelským sborem a panem školníkem. A tady to má sníst jeden člověk, brrr. Chvíle oťukávání, okamžik napětí… a Petr Holešínský vzdává.

Vítězem Chilližrouta 2014 se tak stává Vojta Ambros! Knír for the win, hahaha! Obrovská gratulace vítězi a nehynoucí uznání všem zúčastněným.

Dav se pomalu začíná rozcházet a já se pomalu začínám zajímat, jak to vlastně dopadlo s mojí omáčkou v soutěži o Výrobek roku. Nicméně nastala situace, že se do degustační soutěže zapojilo a hlasovací lístek vyplnilo docela dost zájemců a ve fofru spojeném s organizací fesťáku nebyly kapacity na vyhodnocení ještě ten den. Náladu mi to nekazí, anžto jsem koncertů a jiných akcí za život dělal docela dost, takže mám pochopení a po chvilce blomcání po areálu a loučení s kámoši vyrážíme na cestu k domovu s tím, že se výsledek dozvím v průběhu týdne.

A dneska to přišlo. Píšu si vám takhle tenhle článek, když tu zmerčím, že mi píše jeden z organizátorů Petr. A ejhle, prý už to mají vyhodnocené. Chvilka napětí…

Agent orange se umístil na prvním místě!!!

Kakraholte, to mám radost. Moc si toho považuju, vážně. Je skvělý vědět, že to, co člověk dělá, a dělá to poctivě a s láskou, někdo jiný oceňuje. Tak děkuju za podporu, vážení!

Závěrem bych chtěl ocenit úsilí a snahu organizátorů týhle perfektní akce. Letos to bylo zase o něco lepší, a pokud se snad vyskytly nějaké ty zádrhele a zaškobrtnutí, kterým se u akce takového rozsahu těžko vyhnout, věděli o nich jen oni sami, návštěvníka se nedotkly. A to je hodno obdivu a uznání.

Takže, vážení a milí, za rok se sejdem zase v Brně na Chillibraní 2015!





A ještě něco. O tohle vás nemůžu připravit, což?

2 komentáře

  • Chain Odpovědět

    Rovněž se připojuju ke gratulaci! Poctivou práci pořád ještě lidi dokážou ocenit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *